Prázdná bílá stránka děsí autory již odjakživa. Jenomže mnohdy z nesprávného důvodu …

Spisovatelé ji většinou vidí jako něco, co musí vyplnit svojí chytrostí, brilantní zápletkou, živými postavami a emocemi, které osloví masy lidí. Je to pro ně prázdný prostor pro kalkulaci a splnění snů (kdo by nechtěl být druhým Hemingwayem, že?).

A pokud se to zaplnit nepodaří, přicházejí na řadu sebezničující otázky o talentu, odvaze, inspiraci, štěstí, chytrosti či významu umění.

Prázdná stránka vypovídá o prázdnosti mysli. Srdce. Duše. To je ovšem strašná představa!

Takže co s tím? Pomůže nám vysedávání v kavárně, čtení literatury o tvůrčím psaní, listování RenéNEKUDA.cz nebo čučení do zaprášeného rohu místnosti?

Myslím, že je na čase odkrýt karty – domnívám se, že takhle se bavíme o zcela mylném systému. Očekávat od sebe dokonalý příběh je sice hezké, ale pokud vám tento postoj nezabrání pohlížet na prázdnou stránku jako na paletu s nekonečným počtem možností, zavání to průšvihem.

Je lepší psát než čekat a plánovat.

Podívejte se na ten bílý prostor jako na houbu, která vás může pohltit.

Když se vám podaří zaplnit všechny řádky papíru (monitoru počítače), odhalujete své představy, touhy, hříchy, duši, život. Nezkoušejte být spisovatelem a raději pište upřímně – pak je totiž kategorie “dobré” či “špatné” zcela mimo objektivní hodnocení.

A když přenesete kus sebe na papír, už nemůže být pro nikoho prázdný.

Odhalili jste se.

Jste tam.

A to je skutečně děsivé. Brrr! ;)

Vaše vlastní kniha
Pojďte tvořit!
Vyzkoušejte jedinečné kurzy tvůrčího psaní, které splnily sen již tisícům lidí. Nejsou určeny jen spisovatelům…
VÁŠ PŘÍBĚH