Když bylo naší dcerce kolem tří, intuitivně postihla křižovatku, na níž se větví cesty literatury. Když jsem jí chtěla něco číst, zatvářila se zkoumavě a položila mi zcela zásadní otázku: „Mámo, a je to vymyšlený, nebo ze skutečnosti?“
Sinolog a japanista Oldřich Král v jednom dávném novinovém rozhovoru řekl větu, která mi dala nový pohled nejen na literaturu, ale na tvorbu. Mluvil o tom, že japonská kultura není jen odvozeninou a menší sestrou veliké kultury čínské, jak se obvykle soudí, ale že obě fungují na protikladných principech. „Zatímco čínská kultura tvoří obraz světa, japonská vytváří především svět obrazu.“ Tyto dvě symetrické možnosti jsou dva protilehlé póly, k nimž tenduje všechno umění. I my vypravěči chceme tvořit obraz světa, „popsat ho takový, jaký je“, dokumentovat a svědčit. A zároveň chceme vytvořit svět vlastní, který se nezodpovídá skutečnosti a panují v něm jiné zákony.
Každé dílo je v posledku směskou těchto dvou možností, jen namíchanou v jiném poměru. I ta nejtvrdší literatura faktu si musí trochu zafantazírovat a nejbláznivější úlet fantazie je živ z banálních zkušeností s tímto banálním životem. Narace vždycky plní obě role. Roli záznamníku, onoho „zrcadla neseného podél cesty“, což je Stendhalova definice románu. Ale i roli denního snění, možnosti katapultovat se z reality a nastavit vlastní pravidla hry.
Jak to nejednou bývá, oba extrémy dnes slaví úspěchy. Každý nakladatel a knihkupec ví, že bude-li na knize přelepka “Podle skutečné události“, prodejnost půjde čile vzhůru. U dveří obětí i u dveří masových vrahů stepují fronty agentů, kteří se přeplácejí, aby získali předkupní právo na jejich skandální historky. Paměti kdejaké béčkové celebrity jdou lépe na odbyt než mistrně konstruovaná zápletka vymyšlená u spisovatelského stolu. Příchuť „skutečnosti“ prostě prodává.
A na druhé straně snad ještě nikdy neměla takový boom fantasy literatura. Naše generace byla okouzlena Tolkienem (třebaže poctivě hlásím, že mě se to netýká), ta po ní třeba Pratchettem, ta nejmladší Rowlingovou – samí tvůrci jiných živočichopisů, jiné fyziky i jiné geografie. V současné americké kinematografii mají už dlouho největší divácký ohlas fabule typu as if, „co by bylo, kdyby bylo“ – co by se stalo, kdyby se stalo něco, co se nemůže stát. Film E.T. Mimozemšťan trhal rekordy návštěvnosti v kinech kapitalismu i socialismu. Strhující úspěch Harry Pottera poukazuje na všeobecný hlad Západu po alternativním neskutečnu, nesekýrovaném tupou zkušeností. Toužíme po jiné realitě, toužíme po světě obrazu.
Kompletní obsah tohoto seriálu článků
- Úvod do seriálu tvůrčího psaní spisovatelky Daniely Fischerové
- Příběh je král vší literatury
- Neexistuje příběh bez autora
- Význam pokecáníčka
- Co dělá příběh příběhem?
- Magické a proto budí vždy otázku a proč?
- O začátcích a koncích příběhů
- Pozornost věnovaná začátku
- Různé začátky různých autorů
- Tvůrčí psaní – pravidla uzavřených sekvencí
- Konci příběhů se musíme také věnovat
- Konec dobrý, všechno dobré
- Nekonečný příběh
- Příběhy pravdivé a smyšlené
- Jak ovlivňují příběhy náš život?
- Jak na nás příběhy působí?
- Fikce na druhou
- Kniha Drbání kožichu