Anna Karenina, pan Darcy, Marie Stuartovna, Dvířka, Harry Potter, Legolas, Pan K., Malý princ, Godot – kde ksakru berou ti spisovatelé tak krásná jména pro své postavy?!
Máte-li problém s pojmenováním postav, mám pro vás pár rad a tipů, jak na to… ;)
Základní možnosti pojmenovávání
- nepojmenovávat postavy: má to své kouzlo obecnosti; když se to umí napsat, nevadí to, neruší to a skoro vůbec neobtěžuje; nepojmenované postavy ovšem nejsou vhodné pro všechny typy textů
- pojmenovávat pouze hlavní postavy: tato metoda není tak náročná jako bod 1; omezí se vám počet postav se jménem a zároveň se tím zdůrazní postavy hlavní (bod 2 asi nejvíce využívám já)
- dávat jména popisná: nejjednodušší způsob, který vám zároveň ulehčí jednotlivé popisy postav, jelikož již samo jméno řekne mnohé (zlá postava jako Zloun, obchodník Penízek, maminka Maminka apod.)
- pojmenovávat je se skrytým významem: jistě každý ví, že jména v sobě nesou jistá sdělení (např. René znamená znovuzrozený, obrozený); bod 4 vám usnadní výběr podle charakterů a posílí promyšlenost vašeho příběhu, protože jména nebudou náhodná; doporučuji prolistovat knihu Po kom se jmenujeme? od Václava Remeše (nakladatelství Libri)
- použijte novotvary: i toto může být cesta pro kreativní spisovatele (věděli jste, že jméno Godot je Beckettův výmysl?)
- náhodná jména: tato metoda je pro lidi s velkou fantazií a smyslem pro znělost; nebo pro ty, co pojmenovávání moc neřeší a je jim jedno, zdali se hlavní hrdina bude jmenovat Karel Kozel nebo Jan Holobrádek
- další metody známých autorů: toto již není obecná rada, ale může mít pro vás smysl – odkoukejte nějakou metodu významného spisovatele (například iniciály F. Kafky, základní fyziologické údaje v závorce u V. Párala či biblická a mytologická jména u J. R. R. Tolkiena)
Zajímavý tip! Na internetu existuje výborná stránka, která vám může s pojmenováváním postav pomoci: 20000-names.com (v jednoduché angličtině). Nebo vyzkoušejte tento užitečný generátor jmen.
Tipy k pojmenovávání postav
- vyvarujte se těžko zapamatovatelných jmen
- vyvarujte se jmen s těžkou výslovností (přečtěte si je několikrát za sebou nahlas)
- nepoužívejte podobná jména (například Karel, Karol, Klára)
- nepoužívejte jména příliš populární (nejsem si jistý, zdali by literární průmysl v následujících letech unesl dalšího Harryho)
- vždy myslete na dobu (a území), ve které se váš příběh odehrává (například jméno Marie bylo u nás populární v době před 50 až 100 lety a dnes frčí spíše jména „západní“)
Rada Petra Šabacha
Autor Pelíšků či Občanského průkazu, Petr Šabach, mi jednou poradil, jak se vypořádat s pojmenováváním postav, když zrovna máte krizi. Jeho metoda je celkem jednoduchá a je postavená na myšlence, že je vždy lepší dopsat rychle první verzi rukopisu a zbytečně se nezdržovat nedůležitými průběžnými problémy (ty se totiž většinou dají snadno vyladit až v revizích):
Při psaní rukopisu pojmenovávejte postavy postupně podle abecedy (například Adam, Beáta, Cyril, David, Eva, …). Vaše první verze bude přehlednější a nic vás nebude při psaní zdržovat. Až bude text ucelený, bude vám mnohem jasnější, jaké jsou charaktery jednotlivých postav, a snáze se vám budou pojmenovávat. Jednoduše potom nahradíte všechny Evy třeba Johankou z Arku a budete mít klid.
Tip: Tady najdete seznam zajímavých postav, které můžete zapojit do svého příběhu!
A co vy – jak pojmenováváte své postavy?
Co myslíte tím přesným kontextem? Mohu Vám to nějak upřesnit?
Jak je s tím případným odkazem nakládáno, komu je text určen, jak a kde bude vydán (na internetu, nebude, přes nakladatele) apod. Ale obecně na tom principu není nic špatně… ;)
Dobrý den, ráda bych se zeptala, rozepsala jsem teď jednu záležitost odehrávající se ve Skotsku a pro jednoho hrdinu mě láká jméno Benjamin MacBeth… jenže toho jména MacBeth se trochu bojím, je to přeci jen jméno již jaksi “literárně zatížené”, abych tak řekla… na druhou stranu už se mi ta kombinace “Benjamin MacBeth” hrozně zalíbila a nedovedu si představit jinou :) Myslíte, že je to problém, nebo to jméno mohu použít? Děkuji mnohokrát za odpověď.
Neznám přesný kontext, ale žádný výrazný problém v tom nevidím… ;)
přidávám další tip z osobní zkušenosti: velkým pomocníkem je náhoda. Pište rychle sms na starém tlačítkovém mobilu a dostanete skvělá slova :) Mně takhle můj starý mobil obdaroval jménem “Tionas”, které jsem začala ve své tvorbě dost používat (původně jsem potřebovala do sms napsat Thomas, a co z toho vzniklo… :)).
Pomoci může i lednička: jen se podívejte, co tam máte. Já se takhle před časem s jedním členem rodiny bavila o obsahu lednice a nějak se nám zapletla slova “jogurt” a “tvaroh”. Ale takoví Tvagurt a Joroh by mohli být skvělí chlapíci, podle jmen možná Vikingové, co říkáte? :)
Já většinou vykrádám sloupce francouzských jmen, většinou jim z lenosti ukradnu nějaké diakritické znaménko nebo celé písmeno, třeba oni rozlišují René coby mužské jméno a Renée coby ženské; v mé fiktivní zemi existuje jméno René pro obě pohlaví ve stejné podobě. Nebo mi k jedné postavě hrozně sedlo jméno Paula, ale protože se mi nelíbí pravopis toho jména, obměnila jsem ji jménem “Påla”.
Nebo používám (hlavně co se příjmení týče) jména vymyšlená. Zmínka o vojácích v jednom z komentářů k tomuto článku mi připomněla moji novou postavu, poručíka jménem Patrick Ylmäs (ylmäs znamená v jazyce mé fiktivní země “led”). Kdysi jsem měla v příběhu muže jménem Sse Mörgdt. Jméno Sse mě napadlo zčistajasna a hrozně se mi líbilo, žel, schytala jsem kritiku, že nemám používat jména, která se pletou s předložkami. No, tak jsem nešťastného Sseho přejmenovala na Sädta (sädt znamená v mém vymyšleném jazyce pro změnu “srdce”. Vlastně docela hezké, co říkáte? :) ).
Když třeba zaslechnete slovo, které se vám líbí – proč si nepozměnit jeho psanou formu a nepoužít jej? Ve finštině existuje zájméno “hän” (znamená zároveň on i ona). Mně se hrozně zalíbil zvuk toho slova v jednom z finských gramatických pádů, kde získá podobu “häntä”. Tak jsem jen kvůli snadnějšímu skloňování odstranila poslední přehlásku a postava mého neslyšícího horala jménem Konrád Hänta byla na světě! :)
Konečně, postava ani nemusí mít přímo jméno: v jednom příběhu mám osmanského lékaře, jehož exotické jméno (které jsem v první chvíli ani neměla promyšlené) si nikdo nedokáže zapamatovat, tak protože byl hřmotné robustní postavy, píšu o něm jako o “Medvědovi” a říkají mu tak všechny ostatní postavy.
Zmínka o jménech prvků z periodické tabulky, na kterou jsem narazila při pročítání komentářů k tomuto článku, mi zase připomněla jméno jednoho mého sudího, který se jmenuje Ethan.
Jména jsou všude kolem, jen vnímat. Pro mne je velice zajímavé sledovat, jak některé mé postavy mají jméno úplně okamžitě a jiným je vymýšlím celé měsíce. Loni jsem rozepsala jeden příběh, jehož hlavní hrdina mě “strašil” už velmi dlouho. Já o něm vůbec nic nevěděla, nevěděla jsem, jak se jmenuje, odkud je, jak vypadá, jestli je chudý, nebo bohatý, do poslední minuty jsem netušila, jakou bude mít barvu očí, ale jeho hodnost a příjmení mi pořád zněly v hlavě. Vymyslet mu k tomu příjmení křestní jméno bylo peklo trvající víc než půl roku a já ke všemu přišla s jedním jen proto, abych jej pak změnila.
Když o tom teď píšu, napadly mne tři dotazy, prosím:
1/ v jednom příběhu se mi sešli dvě postavy (shodou okolností švagři). Oba se jmenují Charles, ale protože jeden je z té mé fiktivní země a druhý je Skot, vyslovuje se jméno toho prvního francouzsky, kdežto jméno toho druhého anglicky. Je to problém? Já už tam na tom mám založenou i takovou slovní hříčku…
2/ po víc než deseti letech ruštiny jsem se ke svému úleku dozvěděla, že od jména Nikita neexistuje otčestvo “Nikitovna”. Což jeproblém, protože jedna postava se mi jmenuje Světlana Nikitovna. Tedy jmenovala, já ji po tomto zjištění přejmenovala na Světlanu Danilovnu, ale setkala jsem se z protesty, co to je za nápady, přejmenovávat postavu (a to jsem jí nechala jméno Světlana). Já ale nechtěla nechávat jméno, o kterém vím, že neexistuje, když je ta postava Ruska… prostě mi to připadá barbarské. Máte na to nějaký názor? Mně třeba říkali, že je jedno, že otčestvo Nikitovna neexistuje, že to stejně nikdo nebude řešit, ale já už s tím měla nějaký vnitřní problém nebo co, nemohla jsem to jméno už ani vidět, ani napsat mi nešlo, když jsem věděla, že není správné.
3/ u zmínky o těch podobných jménech, že by se neměly v příběhu vyskytovat postavy s podobnými jmény… vytanuli mi na mysli bratři z Pána prstenů: Boromir a Faramir. To jsou dost podobná jména, ne? Aspoň mně se dost pletli…
Konečně, jména by asi měla dotvářet nějakou atmosféru a svět příběhu, ne? Když se příběh odehrává v Anglii, budu tam používat anglická jména. Setkala jsem se s jednou knihou, kde se hrdina dostal do Francie, ale setkal se tam s Francouzy jménem Pavel nebo Mikuláš. Na jednu stranu samozřejmě proč ne, že, ale mně osobně to připadalo hodně rušivé, musela jsem si pořád připomínat, že je ve Francii… kdyby se ti Francouzi jmenovali Paul a Nicolas, přišlo by mi asi snazší tomu uvěřit.
I když já musím v tomto ohledu působit asi taky podivně, protože v mé fiktivní zemi se mísí jména vymyšlená, jména v souladu s tamním jazykem, se jmény francouzskými, skandinávskými, německými, antickými a ruskými :D a koneckonců i českými: přesně jak stojí v jiném komentáři níže, zezačátku jse se tomu bránila, teď už se mi tam objevují i jména jako Adam nebo Martin (ano, tato jména nejsou pouze v češtině, vím), ale povedl se mi i extrém: matka jednoho mého hrdiny se jmenuje Jasmína Öörrová :)
Když chci přidat do příběhu nějakou postavu, tak vymyslím jméno a příjmení (české), pak je vložím do vyhledávače a zkouším najít člověka toho jména. Pokud se mi to nepodaří, zůstane mé postavě.
Stalo se mi také, že mi vyskočilo, že se tak jmenuje hlavní postava nějakého českého seriálu… (který nesleduji). Ufs, to jsem si za svoji kontrolní metodu blahořečila. Ten seriál má celkem sledovanost a jistě by se našli čtenáři, kteří by si klepali na čelíčko, cože mě to napadlo pojmenovat hrdinku stejně…
Skvělé – ano, ověřování jména je další důležitý bod. Naprostý souhlas!
Já píšu (dopisuju) knihu, ve které je kladen velký duraz na roční období. Mám vlastně 6 hlavních postav: 2 nadřazené a 4 reprezentující období. Tak jsem ty čtyři pojmenovala něčím pro období tipickým:
podzim – Redleaf
zima – Snowflake
…..
Podle mě ale není žádný správný návod na jména postav – každému se líbí něco jiného a někdy má jméno v knize nějaký význam (Zlatka – umí vykouzlit zlatý klíč k bráně.) Záleží jen na autorovi a na jeho rozhodnutí
Mě jména vždy zbrzdí. Musejí být zvučná, dobře zapamatovatelná, atd. Vyřešil jsem to jednoduše.V jednom příběhu jsem měl hlavního hrdinu inspirovaného postavou Mile Quaritche z Avataru (ztvárnil ho Stephen Lang) a měl jsem jméno – Miles Lang. Nefunguje to vždy, ale někdy to usnadní práci. Zvlášť když máte vojenský příběh, kde se nějaký seržant objeví jen na jendé stránce, ale (jako všichni vojáci) prvně zasalutuje a představí.
Vezměte do ruky herbář. Nakonec Paolini pojmenoval své postavy jmény z tabulky prvků…. Brom a Selena :D
PS: Vím, že ta jména už existovala, ale…
Zdravím a děkuiji za skvělý kurz, bez Vašich denních lekcí bych asi vážně nic nedopsala. Čeština je nádherný a bohatý jazyk a já osobně miluji jména popisná, takový hostinský Šantala, řezník Jelítko nebo proutník profesor Pletka, mi ušetří spoustu práce s popisem charakteru dané postavy. Ještě jednou díky za Vaší práci a ochotu se s nami podělit o své zkušenosti.
Moc ti děkuji nevěděla jsem si rady jak pojmenovat mje hrdiny ale s tvím článkem už vím přesně jak by měli znít eště jednou moc dě´kuji…
Ahoj René! Moc se mi líbí tvé články,jsou velice poutavé! Napadlo mě že jména mohou být jakoby,spojována jako dvě slova například Doomhammer-kladivo zkázy apod.
Díky moc za pochvalu i další nápad, jak pojmenovávat postavy! ;)
Hodnotím na jednom literárním portálu a lze tam sledovat poměrně zajímavý úkaz.
Nováčci a nevypsaní většinou preferují jména cizí, resp. “nečeská” (nebo naprosto kuriózní), naopak zkušenější autoři se nebojí jmen obyčejných (aneb Nakolik věříme svému psaní – fakt tam potřebujete Jacka nebo Jacoba(!!)?). Takže psavci pozor. Výběrem jména se taky hodně odhalujete.
Souhlasím. Moc děkuji za tento postřeh.
Jsem typ, který pojmenování postav neřeší, prostě nějaká dostanou.
Bylo mi vyčteno, že jsem v tomto směru anglofilní – tedy se mi líbí anglicky znějící jména. Ono to svou má logiku ne každý řekne, že hlavní hrdina se Řehoř Řemdich, když však jmenuje Jimmy Timmy, už to jde líp vyslovit a ještě je to melodické.
V téhle knize, co píšu podle vašich rad jsem zvolila jména legendárně historická, protože se jedná o částečně historický příběh. Chtěla hrdinku pojmenovat “Uk”, teď už má jméno legendárně historické – “Banbhuana”.
Mám dotaz; píšete zde, že by neměli být používána podobná jména. Já jsem použila ve své rozepsané knize jedno stejné jméno pro dvě osoby. Dívka porodila syna a dala mu jméno po bratrovi, který si myslí, že ona je mrtvá. Stěhuje se s dítětem pryč a už svého bratra nikdy neuvidí. Vadí to v tom to připadě? Nebo to jméno mám změnit?
Děkuji ;)
Jestliže to má své hlubší opodstatnění, tak to v žádném případě ničemu nevadí. Všechny rady na RenéNEKUDA.cz jsou obecného charakteru a umění je plné úspěšných výjimek. ;)
Užitečný článek! :-) Já si zajímavá jména zapisuji do svého notesu, často je vybírám právě z něj. A když jsem v koncích, používám https://www.behindthename.com/.
Skvělý tip, děkuji. ;)
V rámci jednoho projektu jsem byl upozorněn na zajímavou statistiku na internetových stránkách ministerstva vnitra. Jedná se o seznam všech registrovaných jmen a příjmení v ČR. I zde je možné čerpat inspiraci pro pojmenovávání svých postav.