Slavomír Pivoňka zavřel oči. Hm… Směs květů, převládá růže, ale je tu i jasmín… Pak ještě cosi… Co jen to může být? Lehká suchá vůně, křehká a přitom výrazná, zároveň jaksi tajemná, smyslná, hmmm… „Jako vy sama,“ pronesl mimoděk nahlas. „Prosím?“ „Ach, promiňte, přemýšlel jsem o vaší vůni, slečno Mílo…“ „To je moje oblíbená. Tatíček … Pokračovat »
Praporčík Beret nečekal, že by ten den mohl být ještě povolán do služby. Psovody většinou přivolávali až za denního světla, rozhodně až po prvotních úkonech. A nikdy je nepovolávali v den, kdy kolem střílí ohňostroje a všechno smrdí sírou. Sloužil tedy sice pohotovost na služebně, ve stavu připravenosti se ale nenacházel. Boty si vyzul bez … Pokračovat »
„Je to už týden a stále tomu nerozumím,“ povzdechl si můj mistr, když jsem mu dočetl ranní poštu. „Určitě jsi to poslal na správnou adresu?“ „Ano, mistře, jak jste mi řekl: Galería Clave, ulice Chirinos 5, Córdoba,“ odpověděl jsem nervózně a na čele mi vyrazil pot. „Tak proč ještě nepřišla žádná odpověď?“ „Možná se zpozdila … Pokračovat »
To není možný, pomyslel si, když stoupal pěšky do sedmého patra moderního domu. Byl to jeden z těch vysokých drahých baráků, který už na dálku smrděl levárnama a špinavejma penězma. Žádnej slušnej člověk by na takovej dům nevydělal, i kdyby se na to složil se všema partajema a ti by se zadlužili na tři generace … Pokračovat »
Po šumama i goramanaše zemljeponosneidu četepartizana,Slavu borbepronose! Puška mi je drugarica,Mitraljez mi moji brat:Svakogčasaodjim na straži,Da tiranuskršim vrat. – píseň jugoslávských partyzánů druhé světové války Z dřímot ho probudilo zaúpění větve pod ním. Zavrávoral a na poslední chvíli se před pádem zachránil lapnutím po větvi někde nad svojí hlavou. Nespi, musíš ještě vydržet vzhůru. Mráz … Pokračovat »
Zámek konečně povolil a rezavé dveře k výčepu se s trhnutím otevřely. Jejich pohyb probudil masařku uvězněnou mezi dvěma skly výplně a vyzval ji k poslednímu zběsilému tanci, než spadne do vrstvy svých mrtvých kolegyň na dně okna. Martin se ohnul a vsunul dřevěnou zarážku pod dveře. Spolu s ním se do malé hospůdky vetřel … Pokračovat »
Stromy se kolem ní míhaly jako ve zrychleném filmu, ale vůbec je nevnímala. Běžela jako o život a měla takový strach, že nestíhala litovat, že se sem nechala vylákat. Odjakživa byla naivní a teď bylo jasné, že na to jednou musela doplatit. Cítila, že jí dochází dech a srdce bije až v krku, ale bála … Pokračovat »
Když za Tamarou zapadly těžké dveře Machovy kanceláře, zůstala ještě chvíli stát a zhluboka oddechovala. Krev jí splašeně vířila tělem a v chaotické bitvě myšlenek bylo nemožné se vyznat. Vytáhla tedy alespoň telefon a na večer si napsala připomínku: zavolat mámě. Kancelářské židli korporátního zaměstnavatele dala vale už před několika lety. Od té doby kolem … Pokračovat »
Některé věci si ani nejlepší kamarádky neřeknou. Jak by to dopadlo, kdybych vám před týdnem u pískoviště řekla: „Holky, odjíždím. Opouštím manžela a děti, abych mohla psát. Doma se ze mne den za dnem ukrajuje kousek po kousku a bojím se, že brzo ze mě už nic nezbyde. Protože nejtemnějším nepřítelem dobrého umění je kočárek na … Pokračovat »
Bylo jí hrozně. Místo nohou měla dvě konve s vodou. Stáří není pro sraby, jak řekla Zázvorková, a je to pravda, teď už to pomalu může podepsat. Otevřela schránku na dopisy, za inkasem byla schovaná obyčejná obálka. Zdálo se jí, že jemně zavoněla. Je to divný, soukromá pošta už nepřišla léta. Dovlekla se s nákupem … Pokračovat »
Žádný spam, jen skvělé tipy a triky, které povzbudí vaši múzu…
Než odejdete, zkuste odebírat zdejší inspirativní newslettery (podobně jako 9000 dalších kreativních lidí). Nebojte se, můžete se případně kdykoliv odhlásit.
