K pravidlům uzavřených sekvencí patří i fakt, že pozornost se časem vytrácí. Jako má doprava své špičky a svá sedla, naše vnímání poté, co se vyčerpá pík prvního dojmu, začne slábnout a je pořád těžší udržet živý zájem začátku. Nejhlubší sedlo je kdesi ve druhé polovině, ale ještě “před cílovou rovinkou“, kdy nás ještě neovládla zvědavost, jak to celé vlastně dopadne. Vypravěči znalí svého řemesla vědí, že tam má přijít něco nečekaného: nový motiv, silná scéna, cokoli, co opět načechrá unavenou pozornost.
Přemyslu Rutovi vděčím za poznatek, kterého bych se sama nedobrala: v harlekýnkách prý k první souloži pravidelně dochází asi ve dvou třetinách textu, mezi stranami 97 a 112, což je přesně v oblasti hlubokého sedla, kde text musí dát čtenářkám satisfakci, aby emočně nevyšisoval.
A neodpustím si historku o jednom svém kolegovi, který si kdysi chtěl přivydělat hodnocením barrandovských scénářů. Četba už ho dávno nebavila, takže procházel texty pouze palcovou prohlídkou, ale když na něj při debatě přišla řada, měl zásadní připomínku: „Myslím, že ve druhý třetině tomu klesá napětí.“ Bingo! Skoro se nelze netrefit: naprosté většině příběhů ve druhé třetině klesá napětí!
A za sedlem se pozornost znovu zvedá.
Kompletní obsah tohoto seriálu článků
- Úvod do seriálu tvůrčího psaní spisovatelky Daniely Fischerové
- Příběh je král vší literatury
- Neexistuje příběh bez autora
- Význam pokecáníčka
- Co dělá příběh příběhem?
- Magické a proto budí vždy otázku a proč?
- O začátcích a koncích příběhů
- Pozornost věnovaná začátku
- Různé začátky různých autorů
- Tvůrčí psaní – pravidla uzavřených sekvencí
- Konci příběhů se musíme také věnovat
- Konec dobrý, všechno dobré
- Nekonečný příběh
- Příběhy pravdivé a smyšlené
- Jak ovlivňují příběhy náš život?
- Jak na nás příběhy působí?
- Fikce na druhou
- Kniha Drbání kožichu