Jen na okraj: z druhé ruky vím o americkém hororu šedesátých let jménem Bedazzled (Oslnění nebo Oslepení), kde jakýsi démon ničí poslední strany všech knih. Je to velmi kuriózní, leč účinná forma zla – jen si představme, že už bychom se nikdy nesměli dozvědět, kam dospěly děje, kterým jsme jako čtenáři věnovali tolik emocí! Anekdoty bez pointy, detektivky bez dopadení vraha, pohádky bez šťastného konce, harlekýnky bez splynutí duší i rtů! Jaká frustrace by to byla, jaký ledový vítr by vál literaturou, a jaký pocit marnosti by nás zkrušil, kdyby se knihy ve své neukončenosti začaly až nebezpečně podobat samotnému životu!
Konec dobrý, všechno dobré, říkají přísloví řady národů. Happy end ospravedlňuje všechna přestálá utrpení, kdežto porážka na konci znehodnocuje naše naděje a sny. Finis coronat opus, konec korunuje dílo, konec dělá jeho morálku, poslání, smysl – a žádná dekonstrukce z něj tento úkol nesnímá.
Několik citací na doklad řečeného:
Na příběhu je nejdůležitější konec, ono věčné „jak to dopadlo“. Celý čas příběhu musíme připravovat konec. Špatný konec zničí celou hru nebo film. Na konci má mít autor jisté překvapení, nějaké eso v rukávu, které divák nečeká. Dobrý příběh lze definovat jako „dobře připravený konec“, zajímavou cestu k překvapivé pointě. (František Daniel)
Happy-end je ta nejevidentnější forma manipulace s realitou, jaké se umění vůbec dopouští. Nikde není dobový vkus – ať již citový nebo morální – sveden do tak přesného ohniska. Happy -endem říká doba sama sobě, jak by věci měly být. Ví, že ve skutečnosti tomu tak není, ví, že happy-end je fikce. V širokém koridoru přibližnosti hledá taková řešení situací, která opovrhují její zkušeností, vysmívají se statistice, popírají pravdu i se širokým pásmem pravděpodobnosti – to vše ve prospěch zcela neuvěřitelné varianty, kterou volí její denní sny. (Fischerová, Happy end)
Dítě nechce slyšet, jak to dopadlo. Dítě chce být při tom, až to dopadne. (Jiří Trávníček)
Neexistence pointy v dramatu neosvobozuje diváky od povinnosti opustit sál. (Stanislaw Jerzy Lec)
Kompletní obsah tohoto seriálu článků
- Úvod do seriálu tvůrčího psaní spisovatelky Daniely Fischerové
- Příběh je král vší literatury
- Neexistuje příběh bez autora
- Význam pokecáníčka
- Co dělá příběh příběhem?
- Magické a proto budí vždy otázku a proč?
- O začátcích a koncích příběhů
- Pozornost věnovaná začátku
- Různé začátky různých autorů
- Tvůrčí psaní – pravidla uzavřených sekvencí
- Konci příběhů se musíme také věnovat
- Konec dobrý, všechno dobré
- Nekonečný příběh
- Příběhy pravdivé a smyšlené
- Jak ovlivňují příběhy náš život?
- Jak na nás příběhy působí?
- Fikce na druhou
- Kniha Drbání kožichu
Konec dobrý, všechno dobré.
Když to není dobré, není to konec. (Dodává jedna moje moudrá lékařka…)
Krásný to optimismus.