Tady si dovolím malou odbočku. Začátky příběhů se – krom jiného – liší svým tempem, narativní rychlostí. Jsou začátky strmé jako skok ze skokanského můstku a začátky povlovné jako chůze po zarostlém lesním chodníčku. Uvedu dva příklady, oba z rukou mistrů, oba napsané v prvé půli dvacátého století v jazyce německém.
Když se Řehoř Samsa jednou ráno probudil z nepokojných snů, shledal, že se v posteli proměnil v jakýsi nestvůrný hmyz. (Franz Kafka, Proměna, 1915)
Příběh Jeníka Castorpa, který hodláme vypravovat – ne snad kvůli němu (neboť čtenář v něm pozná prostého, byť i osobitého mladého muže), nýbrž pro příběh sám, který se nám zdá nadmíru zajímavý (při čemž musíme ještě na prospěch Jeníkův podotknout, že je to jeho příběh a že se každému taková věc nepřihodí): příběh ten jest velmi dávný, ba, mohlo by se říci, že už je všecek pokryt ušlechtilou historickou patinou, a je nutně třeba, aby byl vypravován v té nejminulejší slovesné formě. (Thomas Mann, Kouzelný vrch, 1925)
Kafkův začátek je strmý, že ani strmější nemůže být. Svým způsobem je v těch dvou řádcích to nejpodstatnější a nejvíc vzrušující, co nám novelka vůbec nabídne. Je to komprese příběhu do jediné šokující věty, rána mezi oči čtenářů.
Mannův začátek je neuvěřitelně pomalý, zdráhavý, neprůhledný a jen s obtížemi čitelný. (Mimochodem, činím odbočku v odbočce: občas si s rozkoší představuji, jak dnes Mann přinese tento text mladému natroublému redaktorovi a ten mu řekne: „Člověče nešťastná, kdo vás učil stylistiku? Takhle psát přece nemůžete! Koukněte, já vám to předvedu!“ A rovnou Mannovi před očima rozseká to košaté souvětí na tři čtyři krátké přehledné věty, odstraní pasáže v závorkách (jenom zdržují!), a to byste koukali, jak by text prokoukl! – Vždycky se mi zdálo, že Thomas Mann, ten úžasný kouzelník formy, tím začátkem říká: Milí čtenáři, komu je zatěžko pročíst se touto větou, kdo nemá tu pomalou zkoumavou vůli prodírat se houštinami textu, raději román odložte a jděte si číst něco svižnějšího. Takhle to totiž bude pořád, několik set stran velmi nesnadné lektury…a pokud vás to bude nudit, nemůžete říct, že jsem vás nevaroval. – Konec odbočky v odbočce!)
Kompletní obsah tohoto seriálu článků
- Úvod do seriálu tvůrčího psaní spisovatelky Daniely Fischerové
- Příběh je král vší literatury
- Neexistuje příběh bez autora
- Význam pokecáníčka
- Co dělá příběh příběhem?
- Magické a proto budí vždy otázku a proč?
- O začátcích a koncích příběhů
- Pozornost věnovaná začátku
- Různé začátky různých autorů
- Tvůrčí psaní – pravidla uzavřených sekvencí
- Konci příběhů se musíme také věnovat
- Konec dobrý, všechno dobré
- Nekonečný příběh
- Příběhy pravdivé a smyšlené
- Jak ovlivňují příběhy náš život?
- Jak na nás příběhy působí?
- Fikce na druhou
- Kniha Drbání kožichu