Tady si dovolím malou odbočku. Začátky příběhů se – krom jiného – liší svým tempem, narativní rychlostí. Jsou začátky strmé jako skok ze skokanského můstku a začátky povlovné jako chůze po zarostlém lesním chodníčku. Uvedu dva příklady, oba z rukou mistrů, oba napsané v prvé půli dvacátého století v jazyce německém.

Když se Řehoř Samsa jednou ráno probudil z nepokojných snů, shledal, že se v posteli proměnil v jakýsi nestvůrný hmyz. (Franz Kafka, Proměna, 1915)

Příběh Jeníka Castorpa, který hodláme vypravovat – ne snad kvůli němu (neboť čtenář v něm pozná prostého, byť i osobitého mladého muže), nýbrž pro příběh sám, který se nám zdá nadmíru zajímavý (při čemž musíme ještě na prospěch Jeníkův podotknout, že je to jeho příběh a že se každému taková věc nepřihodí): příběh ten jest velmi dávný, ba, mohlo by se říci, že už je všecek pokryt ušlechtilou historickou patinou, a je nutně třeba, aby byl vypravován v té nejminulejší slovesné formě.  (Thomas Mann, Kouzelný vrch, 1925)

Kafkův začátek je strmý, že ani strmější nemůže být. Svým způsobem je v těch dvou řádcích to nejpodstatnější a  nejvíc vzrušující, co nám novelka vůbec nabídne. Je to komprese příběhu do jediné šokující věty, rána mezi oči čtenářů.

Mannův začátek je neuvěřitelně pomalý, zdráhavý, neprůhledný a jen s obtížemi čitelný. (Mimochodem, činím odbočku v odbočce: občas si s rozkoší představuji, jak dnes Mann přinese tento text mladému natroublému redaktorovi a ten mu řekne: „Člověče nešťastná, kdo vás učil stylistiku? Takhle psát přece nemůžete! Koukněte, já vám to předvedu!“ A  rovnou Mannovi před očima rozseká to košaté souvětí na tři čtyři krátké přehledné věty, odstraní pasáže v závorkách (jenom zdržují!), a to byste koukali, jak by text prokoukl! – Vždycky se mi zdálo, že Thomas Mann, ten úžasný kouzelník formy, tím začátkem říká: Milí čtenáři, komu je zatěžko pročíst se touto větou, kdo nemá tu pomalou zkoumavou vůli  prodírat se houštinami textu, raději román odložte a jděte si číst něco svižnějšího. Takhle to totiž bude pořád, několik set stran velmi nesnadné lektury…a pokud vás to bude nudit, nemůžete říct, že jsem vás nevaroval. – Konec odbočky v odbočce!)

Kompletní obsah tohoto seriálu článků

  1. Úvod do seriálu tvůrčího psaní spisovatelky Daniely Fischerové
  2. Příběh je král vší literatury
  3. Neexistuje příběh bez autora
  4. Význam pokecáníčka
  5. Co dělá příběh příběhem?
  6. Magické a proto budí vždy otázku a proč?
  7. O začátcích a koncích příběhů
  8. Pozornost věnovaná začátku
  9. Různé začátky různých autorů
  10. Tvůrčí psaní – pravidla uzavřených sekvencí
  11. Konci příběhů se musíme také věnovat
  12. Konec dobrý, všechno dobré
  13. Nekonečný příběh
  14. Příběhy pravdivé a smyšlené
  15. Jak ovlivňují příběhy náš život?
  16. Jak na nás příběhy působí?
  17. Fikce na druhou
  18. Kniha Drbání kožichu
Kurzy tvůrčího psaní Reného Nekudy Pojďte si hrát, tvořit a rozvíjet se!
Aktuální nabídka kurzů tvůrčího psaní pro veřejnost »

Vložit komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *