Teď si vytvořím dlouhou tematickou ranvej, půjdu na svoje téma od lesa. Naši nejbližší živočišní příbuzní, velcí primáti, tráví mnoho času činností anglicky zvanou grooming. Slovníkově je to hřebelcování koní, kartáčování a ometání smítek  – a v opičím životě to znamená vzájemně si drbat kožich a čistit srst. Etologové vědí, že význam groomingu dalece přesahuje primární potřebu, aby nás nesvědil kožich. Přechází v nepohlavní laskání, v mazlení, které nevede ke kopulaci a pohlaví při něm nehraje žádnou roli. Opice mu věnují zhruba pětinu svého času, což je při nárocích života v přírodě obrovský časový luxus. Hlavním cílem groomingu je tvorba citových vazeb, posilování solidarity tlupy, trénink reciprocity – já podrbu tebe a potom ty podrbeš mě. Dnešní šéf by tomu řekl teambuilding a uspořádal by za tím účelem firemní mejdan.

Lidská společnost, třebaže dnes je velmi free, přece jen nedovoluje upevňovat sympatie  tlupy vzájemným vybíráním vší. A protože možnost doteků limituje etiketa, volíme kulturní okliky.  Antropologové se domnívají, že funkci sociálního groomingu u lidí převzala řeč. Jak? Jednak v množství zdvořilostních frází. Všechna ta „kouzelná slovíčka“, každé „haudujudu, dobrou chuť a šťastnou cestu“ plní stejnou funkci – deklarují přátelské úmysly, brzdí agresi a udržují křehký sociální mír. A druhá forma lidského drbání kožichů je vyprávění příběhů.

Jeden současný britský lingvista se věnuje otázce, k čemu vlastně lidé užívají řeč. Zjistil, že pouze asi třetinu svého mluvního času věnujeme praktickým pokynům: „Udělej to – nedělej to, přines to – odnes to, zapni to – vypni to, hoří!“  Zbylé dvě třetiny spotřebujeme na pouhé popovídání. Na pokecáníčko, které nemá jiný účel než právě pokecáníčko samo. Vyprávíme si historky o sobě i o těch druhých. Nějak podobně si opice drbou kožich. Taky se tomu říká drbání.

Když si vyprávíme, velmi nás to uspokojuje. Je to tmel, který zpevňuje citové vazby. Jsme společnost příběhu. Sdílení stejných fabulí – ať už jsou to mýty, fámy, obecní kroniky, rodinné příhody či televizní seriály  –  spřádá tu neviditelnou síť, která nás drží v pospolitosti.

Kompletní obsah tohoto seriálu článků

  1. Úvod do seriálu tvůrčího psaní spisovatelky Daniely Fischerové
  2. Příběh je král vší literatury
  3. Neexistuje příběh bez autora
  4. Význam pokecáníčka
  5. Co dělá příběh příběhem?
  6. Magické a proto budí vždy otázku a proč?
  7. O začátcích a koncích příběhů
  8. Pozornost věnovaná začátku
  9. Různé začátky různých autorů
  10. Tvůrčí psaní – pravidla uzavřených sekvencí
  11. Konci příběhů se musíme také věnovat
  12. Konec dobrý, všechno dobré
  13. Nekonečný příběh
  14. Příběhy pravdivé a smyšlené
  15. Jak ovlivňují příběhy náš život?
  16. Jak na nás příběhy působí?
  17. Fikce na druhou
  18. Kniha Drbání kožichu
Kurzy tvůrčího psaní Reného Nekudy Pojďte si hrát, tvořit a rozvíjet se!
Aktuální nabídka kurzů tvůrčího psaní pro veřejnost »

Vložit komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *